Výlet na výstavu do Olomouce 9.1.2009
Zvoní budík, zaklapávám a převaluju se na druhý bok. Ale páníci hned vyskočili a rozdělili si úkoly. To bývá jen když se někam jede. Tak jsem byla zvědavá. Další podivná věc byla, že Pinďa zůstával doma. Tak jsme vyrazili. Auto bylo pěkně zmrzlé, tak jsem měla výsadu - mohla jsem vyjímečně sedět s paničkou. Když jsem vystoupila, tak jsem měla šok. Tolik psů všude a různých plemen a navíc ta kooosaaa!!Brrr. Ale páníci mě uklidňovali, že za chvíli bude dobře. Tak jsem poslušně šla do pavilonu H. Tam na mě čekalo překvapení. Potkala jsem tam brášku Áronka. Teda, povím Vám, je to krasavec. Ale to bylo jediné pozitívum a sociální jistota. Protože jinak tam bylo narváno - málo místa a neskutečně hodně psích tlapek. Neměla jsem si ani kam sednout. Vůbec se mi tam nelíbilo.Ani trošku. Už jsem se viděla doma v pelíšku. Navíc všechny dobroty byly zmrzlé, tak to tam ani nevonělo, jako jindy.Naštěstí jsme tam byli jen chvilku a pak jsme byli vypuštěni s bráchou ven. Ale brácha pořád chtěl něco jiného než hraní, tak si ho panička zase odchytla. Byla taková zima, že mi zůstávaly kusy ledu v packách a panička mi je musela vyndávat. Tak jsme bráškovi a pavilonu zamávali a já byla ráda, že už jdeme pryč. Když jsem tam viděla vedle sebe psy s natáčkama, tak jsem přemýšlela jestli nebudeme volat Chocholouška. Navíc se mi tam špatně dýchalo z tun laku, aby každý chloupek držel, tam kde má. Pořád jsem těm chudákům šeptala, ať se naschvál otřepou, ale neslyšeli mě. Asi měli přilakované i uši.Jsem strašně ráda, že pánící ví, že mám radši kousání než modeling.