Jdi na obsah Jdi na menu
 


Velký výlet spojený s výstavou v Ml.Boleslavi

21. 6. 2009

Tak to zase chcete slyšet, co jsme všechno prožili?? Tak dobře. Bylo toho dost. Ve čtvrtek začal páník kmitat mezi autem a naším bytečkem. Pořád něco nosil do auta až se z něho kouřilo. To už jsme se začali těšit - zase se někam pojede. A vypadá to nadýl, protože páník funěl, že zabereme půl auta. Tak jsme vyrazili. Prvních 10min jsme jen slyšeli ujišťování páníků, že na nic nezapomněli. Pak už jsme vyjeli z města a cítili čerstvý vítr v chlupech. Cesta po dálnici je nezáživná. Sice jsme často zastavovali, protože peklo sluníčko, ale naštěstí má naše autíčko klimu. Pak nám páník ještě přikoupil stínítka do kufru a to bylo bááájo. Na oběd jsme se stavili za Abbynkou do Brna. Dlouho jsme se neviděli, tak jsme zase trošku zablbli. Ale páníci mě krotili, protože mám ještě stehy v noze, tak jsem jak z divokých vajec. A po obídku a malé koupačce jsme zase vyrazili. Cesta byla dlouhá. Pak jsme slyšeli jak páníci začali nějak nervozně mluvit a pořád si přehazovali mapu z ruk do ruk - to nám bylo jasné, že projíždíme Prahou. Napětí vzrůstalo, vedro se zvyšovalo a najednou cedule - konec Prahy. To jsme si všichni oddechli. Ale to jsme ještě nevěděli, co nás čeká. Pánici hledali rybníky, aby nás tam ošplouchli a my se trochu vyřádili. Je pravda, že rybníků jsme viděli mraky, ale dostat se k nim - to byl úkol nad naše síly. Všude zákaz vstupu, zákaz vjezdu, plno zákazů a příkazů, ale kam smočit tlapky, to nám nikdo neřekl. Nakonec to páník vyřešil tak, že jsme plavali v Sázavě. Sice pomalu na soukromém pozemku mezi domky, ale nám už to v tu chvíli bylo jedno. A byli jsme v takovém rozpoložení, že kdyby nám někdo něco řekl, tak bychom mu natrhli kaťata. Po zchládnutí jsme se zase vydali na cestu. Jeli jsme ke kamarádům, kteří už u nás  taky spali. Jsou to bouvieři a jsou teda větší než my dva dohromady a hlavně jsou ubrblaní. Pořád nám nadávají, ale tentokrát mi to ani nevadilo. Byla jsem unavená a tak jsem celý večer odpočívala. Pinďa si s nima trošku hrál, ale jak na něho zabrblali, tak jsem byla hned ve střehu a byla jsem připravená mu podat pomocnou tlapku. Druhý den byl ve znamení procházek a lijáků. Bylo pořád škaredě a tak jsme  usínali v autě v našem pelíšku. Večer jsme grilovali a páníci požili i mojito. Prý bylo výborné, ale my radši mlsali třešně - bylo jich tam na zahradě habakuk. Pěkně jsme pak v autě prděli A byla tady sobota. Vstávali jsme celkem brzy, protože do Mladé Boleslavi to byl ještě kousek cesty. Ano,ano. Pinďu čekala jeho první výstava. Já jsem , naštěstí, od tohoto shonu a nervozity ušetřená. Páníci říkají, že jsem jejich  "lejdynka" a na výstavy bych házela bobek. Schválně bych se točila zadkem na porotu a dělala bych naschvály, jen abych se nemusela předvádět. Prý jsem hrozně tvrdohlavá a svá. A proto mě taky páníci tak strašně milujou. No ale vraťme se k Pinďovi. Mu je to jedno. Ten když vidí kus žvance, tak udělá i stojku. Takže já jsem odpočívala a on se tam v kruhu pachtil. Páníci mu to ale nechtěli zkazit, tak byl v kruhu se strejdou. Panička zas byla dojatá a páník bystře sledoval konkurenci. Byl tam i Pinďův brácha. Výsledek byl velmi pěkný a najdete ho na našich stránkách. Ale prostředí tam bylo dobré, dost místa, tak to zas nebyla taková hrůza. Pak jsme si zašli na obídek a bylo to tam prííma. Každý si nás tam hladil a pan číšník byl mooc hodnej. Jestli tam budem i příští rok, tam se tam určitě zase stavíme. No a pak jsme ještě čekali na Pinďovýho brášku a fičeli jsme domů. Teta Gabča s Chilldovým bráškou jeli nazpátek s náma. Ale rozhovor nám třem unikal. Většinu cesty jsme prospali. Vzbudili jsme se jen na občerstvení a na čůrací pauzy. Takže zpáteční cesta nám rychle uběhla. Doma jsme okamžitě usli. Uvidíme, jestli dnes budeme mít sílu na lumpačení. Ale myslím, že se překonáme a zase něco vymyslíme. Každopádně nám páníci slíbili příští víkend zase nějaký výlet, tak už se těšíme.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář