Jdi na obsah Jdi na menu
 


Silvestr

7. 1. 2009

Tak se konečně dostávám k tomu, abych Vám popsala náš Silvestr. Dopoledne jsme se sbalili a vydali se všichni 4 na chatičku do Čekyně. Páníci říkali, že nás nebudou zatěžovat pubertálníma petardama a tak prý pojedeme někam do klidu. Hned po příjezdu jsem myslela, že umrznu. Než páník pořádně zatopil, tak jsme běhali venku, ať nezmrzneme. Pinďa se se mnou naštěstí honil ochotně, tak jsem se aspoň zahřála. Když jsme se pak trošku zabydleli, tak přijeli naši kamarádi - teta Irča a kámoš Bambik. Honění s Bambikem je lepší zábava než s Pinďou. Na Bambika nemusím pořád čekat. Chvilku jsme blbli venku,protože Bambik dostal od Ježíška nějaký kousací polštář, tak jsme ho hned zkoušeli. Ale protože byla fakt kosa, tak jsme šli na teplý čajík dovnitř, do tepla. Tam jsme chvilku kecali a zjistili jsme, že se na nás chystá nějaký výlet. Podle plánované trasy jsem přemýšlela jak to ten Pinďa zvládne. A ejhle. Pinďa zůstal doma v teple a my se vydali na prochajdu bez něho. Byla to paráda. Šli jsme do vzdálené hospůdky "na jedno" a trasa vedla přes pole a les, takže pořád navolno. Byla sice opravdu kosa, ale běháním jsme se zahřívali. Všechno jsme to s Bambikem pořádně zkontrolovali a označili jsme si zpáteční cestu. V hospůdce bylo krásně teploučko a měli velký výběr čajů. Navíc tam byla babí a děda s kamarádama, takže i pamlsky a pohlazení nesmělo chybět. Děda mě tak krásně rozmazluje! Zpáteční cesta už byla za tmy, ale nám to moc nevadilo. Jen páníci říkali, že nám dají příště nějaké světýlko. Jak jsme tak šli, tak Bambik chytil stopu. Chvilku jsme na něho museli čekat, něž se jí vzdal, ale byla taková zima, že už jsme museli spěchat do teploučka za Pindíkem. Po příchodu na chatu už začal pravý Silvestr. Sem tam nějaká ta baňka a plno jídla a dobrůtek.  My jsme sice dostali jen masíčko pro nás určené, ale Bambi to pořád nějak nechtěl pochopit a neustále skákal na stůl a dožadoval se nějaké dobrůtky. Když páník vytáhl kuřátko z udírny, tak jsme slintali všichni. Ale já jsem holka šikovná a využila jsem chvilku nepozornosti. Kolem půlnoci jsem kus kuřátka užrala a pěkně jsem dostala vyhubováno - ale to předbíhám děj. Páníci pořád debatovali, smáli se a pořád hráli nějakou hru. A tak se stalo, že Pinďa na chaloupce půl koberce počůral a pak půl koberce poctivě "pokakal". Zjistila to teta, když šla schovat vysavač a zdálo se jí, že šňůra od něho je nějaká smradlavá a kluzká. Fujky. No hold chtěli Pindíka, tady to mají :o) Pak už jsme šli o půlnoci na kopec, aby jsme viděli ohňostroj z celého města. Ale byla velká zima, tak jsme se jen mrkli a šli zpátky. Nálada byla veselá až do doby, než se zalehlo ke spánku. Kolem 3h ranní jsme ulehli. To jsme ale ještě nevěděli, že Bambik si dal Redbull a nebude celou noc spát. Pořád pochodoval, každého otravoval a navíc štěkal! To byla strašná zábava. Já ho podezřívám, že si dal k tomu i kafe a požvýkal nějaký tabák. Protože jeho výkon byl neskutečný. Nepomohlo nic. Druhý den jsme šli ještě na malou prochajdu. Ale to už jsme všichni, kromě Bambika, vypadali jak baseťáci - oči podlité krví a tváře v úrovni zubů. Po příjezdu domů jsme padli za vlast. Spali jsme skoro celé odpoledne. Bambi pak spal až do druhého dne. Naštěstí jsme toho moc nevypili, takže jsme byli jen unavení a neměli jsme kocovinu. Ale všichni jsme se shodli na tom, že Bambika příště vezmem znovu s sebou, ale všechny podpůrné prostředky schováme.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

Portrét