Rusava 17.11.2008
Tak jsme byli konečně po dlouhé době zase na nějakém výletu. Konečně. Pořád jsem ty svoje páníky přemlouvala, protože za chvilku mě čeká zase hárání, tak musím využít toho, že jsem zatím fit. I když páník byl silně nachlazený, tak naplánoval výlet. Tak nás nakonec šlo 5. Já a Bambik a naši páníci. Páník od Bambika je nějak dlouho pryč,ale oba už se těšíme až přijede - jsme se domluvili, že ho povalíme na zem a ulížeme ho dokud si necvrkne. No ale vraťme se k výletu. Tak jsme jeli s Bambikem v kufru a pěkně jsme se pošťuchovali. Ještě než jsme dorazili na místo, tak už jsme oba funěli - to byly bitky. Ale skončilo to nerozhodně, protože jsme už museli vysedat. Oba jsme hned dostali to hnusné pletivo na čumák, ale byli jsme spokojení, protože jsme mohli lítat po lese a po loukách. Šli jsme křížem krážem a hlavně jsme se vyhýbali turistickým trasám. To bylo prííma, protože jsme blbli v listí a honili jsme se. Dokonce jsme potkali i zvířátka. Ale hned jak jsme je zpozorovali, tak jsme museli plnit povel a museli jsme přiběhnout k páníkům. Zkazí každou srandu - jsme je mohli, ty srnečky, pěkně prohnat. Snad příště. Procházka to byla pěkná, ale ještě zajímavější pak byla večerní návštěva Bambika v mém království. Ukázala jsem mu pelíšek, misky a hračky. Nejvíc se mu líbil můj velký uzlík, ale ten jsme mu teda nenechala. Pořád jsme se přetahovali a to mě moc bavilo. Pak jsme si hráli na hoňku a taky na schovku. Pod stolem jsem Bambika vždycky rychle našla, ale pánící nás vždycky hned vykázali někam jinam. Vždyť to říkám, že páníci zkazí každou legraci. Ale v jednu chvilku jsem myslela, že Bambik dostane na prdel. Normálně skočil na paničku a chtěl ji pozdravit. Jí by to nevadilo, kdyby v ruce nedržela hrníček plný horkého červeného svařáku. Tak ji Bambik pozdravil a zdrhl za mnou. A udělal dobře. Panička klela a pak ta skvrna zmizela - asi čáry. Nebo možná měla jiný obleček, ale to jsem nepostřehla, protože už jsem se zase honila s Bambikem.